O svaté Cecílii

Svatá Cecílie požívá v katolické církvi zvláštní úcty již od nejstarších časů. Legenda klade mučednictví sv. Cecílie kolem roku 230. Vypravuje se, že v té době byli křesťané tvrdě pronásledováni a za svou víru vražděni. Papež Urban se musel před svými pronásledovateli skrývat v podzemních katakombách a bylo velmi nebezpečné se s ním stýkat.

Legenda dále uvádí: Cecílie pocházela z bohaté římské rodiny a byla od útlého mládí vychovávána ke křesťanské víře. Lnula k tichému životu v domácnosti a vyhýbala se hlučným oslavám. Ráda rhála na hudební nástroje a bavila se zpěvem. Aby byla ve své víře co nejvíce spojena s Ježíšem Kristem, zavázala se mu slibem ustavičného panenství. Rodiče nevěděli o jejím slibu a zasnoubili ji pohanskému mládenci Valeriánovi. Cecílie stála před rozhodnutím, zda má splnit svůj slib nebo vyhovět rodičům. V noci měla zjevení, při němž jí bylo sděleno, aby uposlechla rodiče. Po svatbě svěřila tajemství svého slibu manželovi. Valerián byl upřímným přesťanským duchem Cecílie natolik nadchnut, že i on se dal papežem pokřtít a přijal tak křesťanskou víru. Po příkladu Valeriána se nechal pokřtít i jeho bratr Tiburc. Oba bratři v dobách nelítostného pronásledování křesťanů v Římě poskytovali stíhaným věřícím úkryt a všemožně pomáhali jejich příbuzným. To nezůstalobez povšimnutí římského prefekta, který bratry nechal uvrhnout do žaláře. Valerián i Tiburc raději přijali trest smrti, než by zradili své křesťanské vyznání. Aby mohli dokonat obrácení svého přítele Maxima na křesťanskou víru, vyžádali si od prefekta den odkladu pro svou popravu. I Maxim za křesťanskou víru zaplatil nejkrutější daní – byl ubit k smrti holí.

Když viděla Cecílie mučednickou smrt svých nejbližších, rozdala všechen svůj majetek chudým, aby se nestal kořistí hrabivého prefekta. Ten ve své zuřivosti nad ztrátou zisku i Ceciliným veřejným přiznáním ke křesťanské víře k Bohu dal ji zavřít do přetopené lázně, aby se udusila vedrem a horkou parou. Cecílie tyto útrapy vydržela den a noc. Perfekt proto přikázal popravit ji stětím. I když kat své oběti zasadil tři rány do šíje, těžce zraněná ještě tři dny žila. podle pověsti zemřela 22. listopadu – což je až do dnešní doby den, kdy se světí její památka.

Umučená těla sv. Cecílie, Veleriána i Tiburcia byla křesťansky pochována na pohřebišti u Říma za branou Appiovou. Papež Paschal I. přenesl roku 822 ostatky sv. Cecílie do chrámu sv. Cecílie v Římě. Odtud získal císař Karel IV. část této relikvie a umístil ji v chrámu sv. Víta v Praze.

Sv. Cecílie se pokládá od pradávna za patronku chrámové hudby a hudebníků. Podnět k tomu patrně dala legenda o její svatbě: Když za svatebního veselí hrála veselá hudba, ozývala se v srdci nevěsty hudba jiná, svatější, která ji povznášela do nebe k Ježíši Kristu. Z legendy je takké patrné, že byla hudebně vzdělána. Sv. Cecílie bývá většinou zobrazována jako spanilá panna hrající na varhany, nebo jak s modelem varhan vzhlíží k nebesům. Odznaky jejího panenství a mučedniství bývají na obrazech věnec lilií a palma.

Podoně je sv. Cecílie zobrazena i na stropní malbě nad kůrem ve slavičínském kostele.

Sv. Cecílie je prvně uváděna jako spolupatronka slavičínského kostela v roce 1671.

Sv. Cecílie byla v minulosti často znázorňována slavnými mistry. Výrazem vztahu k této světici byla i volba obrazu sv. Cecílie na obecní pečeti spojených obcí Horních a Dolních Mladotic z roku 1720.